Nedávno jsem komentovala situaci v Lovosicích, kde se přemnožily otazníky. Postupně ale začaly ubývat a naopak v Terezíně, kousek na východ, začaly přibývat. Terezín je město s historií, takže nějaká mysterka se rozhodně hodí, ale copak je normální desítka otazníků na jednom místě?
Člověk má hned pět smyslů. Jsou jimi chuť, hmat, sluch, zrak a čich. Zamysleli jste se někdy nad tím, že byste některý z nich ztratili? Který smysl je pro vás ten nejdůležitější, ten, bez kterého byste se rozhodně neobešli?
Dnes vám přináším exkluzivní rozhovor s Kešulákem, osobou mnoha lidmi nenáviděnou a mnoha milovanou. Co je důvodem tak naprosto odlišných názorů na tuto osobu?
Harry Potter potřetí vyráží do Bradavic a znovu mu hrozí nebezpečí. Tentokrát se jedná o šíleného vraha, který uprchl z kouzelnické věznice. Jmenuje se Sirius Black a je to jeho kmotr.
Harryho rozbolí jizva. Poslední dobou ho bolí čím dál tím víc. Dějí se divné věci, mizí lidé…
Šasta je chlapec žijící s chudým rybářem, který nebyl jeho otec. Jednoho dne k nim přijel bohatý tarkín na mluvícím koni. Byl to kůň z Narnie a chtěl do ní zpátky uprchnout.
Pert, Zuzana, Edmund a Lucie jsou donuceni bydlet u jednoho starého vědce. Vlastní velký dům, který ani on sám pořádně nezná. Lucka jednoho dne objeví skříň, která je branou do jiného světa. Do Narnie. Tam se setká s faunem Tumnusem.
Digory je chlapec z vesnice, který se musí přestěhovat ke strýci do Londýna. Jeho otec je ve válce a matka vážně nemocná. Chlapec se setká s dívkou ze sousedního domu, která se jmenuje Polly. A to je začátek prvního setkání našeho světa s Narnií. Příběh o zrodu této zajímavé země.
Harry je od domácího skřítka Dobbyho varován, že se nesmí vrátit do Bradavic. Harry nechce slíbit, že nepojede a tak Dobby rozbije v kuchyni pudink a to zrovna před návštěvou. Harry si tím vyslouží úplné domácí vězení, ale jeho kamarád Ron ho zachrání. Spolu se svými bratry Fredem a Georgem ho přiletí vysvobodit. A to létajícím autem.
Kdo by neznal chlapce s kulatými brýlemi a jizvou na čele? Jako malý čelil samotnému lordu Voldemortovi, zlému černokněžníkovi. Ten mu zabil rodiče a Harry si prožil velmi nepěkné dětství u své tety a strýce. U těch snad nejhorších mudlů. Harry je šikanován jak svou tetou a strýcem, tak bratrancem Dudleym.
Všechno je definitivní je kniha obsahující čtrnáct povídek. V úvodu se dozvídáme něco z autorova života a přirovnává je ke všem pikům z balíčku karet. Těch je třináct, k tomu vzal ještě žolíka. Nevím, jestli má být žolík poslední povídka nebo nějaká jiná, ale pro mě jsou žolíkem Sestřičky z Elurie.
Zima už je dávno pryč a my bychom měli myslet na to, co provést s pěkným počasím. Teploty jsou stále vyšší a nebude dlouho trvat a budeme tu mít léto. Už máte program na léto? Snad ano, nebudete přeci celé dny sedět zavření doma. Letní počasí přece láká ven!
Co je to reklama? Asi ani žádná definice neexistuje, proto se pokusím nějakou vytvořit. Reklama je … Nevím, možná něco, co ovlivňuje lidi? Něco, co otravuje klidné bytí? Něco, co je lepší ignorovat? Nebo snad něco, co nám dá vědět o nějaké novince? Z toho kloudná definice nebude. Ale potřebuje vůbec někdo definici reklamy? Zajisté ne, protože všichni vlastně víme, co je reklama zač. Jen si to moc neuvědomujeme.
Ústřední postavou knihy je mumínek. Je to tvor z rodu skřítků-trollů. Mumini normálně celou zimu prospí a tak vlastně ani nevědí, jak vypadá, ale letos je to trošku jinak. Malý mumínek se probudil uprostřed zimy, která je pro něj úplně cizí a tak trochu i děsivá.
Dnes večer nás čeká pálení čarodějnic. Pro některé je to den jako každý jiný, pro někoho je to tak trochu přivítání jara, někteří v tom vidí příležitost k opití se, pro jiné je to den, kdy se setká se svými přáteli.
Poslední díl ságy Twilight se skládá ze tří knih. Prostřední je vyprávěna Jacobem, zbylé dvě Bellou.
Edward se vrátil a Bella je zase v pořádku, teda až na pár drobností. Charlie jejich vztah neschvaluje, Bella má domácí vězení a Jacob se s ní nebaví. Bella je totiž zasnoubená s Edwardem a jakmile se vezmou, bude proměněna v úpírku.
Kniha zachycuje příběh skupiny židů schovávajících se v obchodním domě v Amsterdamu.
Stává se vám někdy, že něco píšete, ale najednou nevíte, co dál? Potřebujete malinko popostrčit, abyste se pohnuli z místa? Mně se to občas stane. Ale mám kouzelnou krabičku, která mě dostane z nesnází.
Bella slaví své osmnácté narozeniny. Nechce žádné dárky, nechce oslavu, protože narozeniny poukazují na fakt, že ona stárne a Edward ne. Je to jeden z mnoha zásadních rozdílů mezi nimi.
Určitě už jste si všichni všimli, že se nám za okny dělá krásně. Zima už je pryč a sluníčko začíná hřát mnohem více. Přes zimu se mi nikam nechtělo, ale tomuhle počasí zkrátka nelze odolat. Již jsem několikrát vytáhla kolo a mnohokrát se vydala najít nějaké keše.
Sedmnáctiletá Bella Swanová se ze slunného Phoenixu přestěhuje na to snad nejdeštivější místo ve státech. Dělá to proto, aby byla její matka šťastná a mohla se svým přítelem cestovat, ale Bella rozhodně není šťastná z toho, že bude muset bydlet se svým otcem a ještě k tomu na tak deštivém místě.
Kniha zachycuje příběh devítileté Trishy, která se spolu se svou rozvedenou matkou a se svým nesmířeným bratrem vydá na výlet do lesa. Matka se zase hádá s Petem, který chce bydlet s tátou a neustále to své matce připomíná. Trisha jde až kus za nimi, protože ji již nebaví vše poslouchat a sleze z cesty, aby se vyčůrala.
Náš život se skládá z tisíce cest. Všechny cesty předchází nějaké rozhodnutí a to celé dělá ze života jeden celek. Velké množství malinkých cestiček tvoří jednu velkou životní cestu. Dalo by se říci, že život je tvořen pouze tisíci rozhodnutími a tisíci cestami.
Dnes je Den svatého Patrika. Je to irský státní svátek, který se pomalu rozšířil po celém světě. Oblíbený je především v USA, Kanadě a Austrálii, ale ani v jedné ze zemí není státním svátkem.
Brambory jsou hlíznaté plodiny z čeledi lilkovité a jsou jednou z nejvýznamnějších zemědělských plodin. Mají obrovský význam, co se týče stravování lidstva. Brambory jsou totiž poměrně nenáročná plodina a dají se pěstovat ve velkém množství.
Příběh o čtyřech chlapcích, kteří se vydají hledat mrtvé tělo. Příběh, který napsal samotný Stephen King, král hororů. Ale nemějte strach, u tohoto filmu se bát nebudete.
Kniha vypráví o šestnáctileté dívce, která byla svými spolužáky šikanována. Důvod byl ten, že byla jiná než ostatní.
V pátek večer padlo rozhodnutí, že se konečně podíváme na film, o kterém slýchám snad na každém rohu. A tak jsme spolu s dalšími čtyřmi lidmi, poslední šestice, která Avatar ještě neviděla, páteční večer strávili před kinovým plátnem.
Anděl je prý mýtická nadpřirozená duchovní bytost. Takže vlastně neexistuje? Ale existuje. Jen si trošku musíme poupravit definici anděla. Anděl je něco dobrého a krásného, snad všichni se mnou budou souhlasit.
Ano, v některých směrech je. Příběh zkonzumujeme mnohem rychleji a tak se k nám dříve dostane ponaučení, které z něj plyne. A navíc se příběhu musíme věnovat mnohem kratší dobu. Film nám ušetří čas, během dvou hodin spořádáme veškeré zkušenosti a ponaučení, které film obsahuje.
Je mnoho věcí, které v keši můžeme najít. U některých se dá diskutovat, jestli tam vůbec mají co dělat, u jiných se člověk zarazí, jaký bordel tam lidi dají.
Koukněte z okna… Vidíte něco? Vidíte blankytně modrou oblohu s několika málo zářivě bílými mráčky? Vyjděte ven, někoho potkáte. Někoho, na koho jste čekali celou zimu.
Vern uslyší svého staršího bratra, jak si povídá se svým kumpánem o jejich nálezu. Našli mrtvého chlapce. Nakonec si slíbí, že to nikomu neřeknou.
Mrakoplaš s dvoukvítkem přepadli přes okraj Zeměplochy, ale jejich život byl zachráněn. Každý dopadne na jiné místo, ale nakonec je Prozřetelnost dovede zpět k sobě. I Zavazadlo si najde svého pána.
Placka, kterou podpírají čtyři sloni stojící na krunýři želvy, která putuje vesmírem. To je místo, na kterém žije čaroděj Mrakoplaš. Teda on to zas takový čaroděj není, vlastně ho vyloučili z Neviditelné univerzity, protože otevřel Oktávo, které obsahovalo osm nejmocnějších zaklínadel.
Sportuje snad každý. Někdo aktivně, někdo pasivně. Já osobně pasivně nesportuji vůbec, jednoduše řečeno nesleduji sportovní úspěchy ostatních lidí.
Včera ráno mě vzbudil zvonek, a když jsem vykoukla z okna, zahlédla jsem pošťačku. Neumíte si představit, jakou jsem měla radost, věděla jsem, že mi přišla moje první elektronická cigareta.
Jedna molekula vody. Obklopená nekonečným množstvím dalších molekul vody. To vše obohaceno o částečky bahna a různého jiného bordelu.
Slovo milovat je používáno celkem často. Ale co vlastně znamená? Podle Wikislovníku je to buď být někým silně přitahován nebo mít silně něco/někoho rád.
Je mnoho věřících lidí, plno nevěřících a pak je tu skupina lidí, která nedovede na tuto otázku jednoznačně odpovědět.
Fotografie jsou kouzelné, ale ty černobílé ještě více. Co je vlastně na černobílých fotkách tak přitažlivého a krásného?
Všude byla černočerná tma, ale zanedlouho se na nebi začaly objevovat drobné tečky. Nejdříve to byla jen jedna, ale čím déle jsem se koukal nad sebe, tím víc hvězd jsem viděl. Byly tam drobounké a téměř vyhaslé, ale i větší a zářivé.
Jednou z mých nejoblíbenějších činností je čtení knih. Ale s mnoha lidmi se rozcházím v názoru, jestli je lepší kniha papírová nebo elektronická. Každá má své klady, ale i své zápory.
Superstar zná dnes každý. Ale méně lidí ví, co je to Zlíntalent a ještě menší hrstka tuto pěveckou soutěž sleduje.
Kniha od Stephena Kinga, která ničím nevyplývá s jeho tvorby. Není ani špatná, ale ani dobrá, je to prostě takový dobrý průměr, kde nalezneme jak prvky hororu, tak trochu nadpřirozena.
Z bílého nebe k zemi pomalu padala sněhová vločka. Malý krystalek zmrzlé vody, který je znám svou dokonalou krásou.
Nový rok je tady, starý nás opustil. Přišel čas předsevzetí, začátků, konců, přání a změn. Podle některých.
Občas se člověk k hledání keší dostane opravdu neplánovaně. Třeba jako dnes. Chce si postavit autodráhu a pak zjistí, že je trafo dvacet kilometrů od domácích souřadnic. Dobře, tak se vydáme pro trafo, ale tak mohli by jsme dát tu multinku, co je tam v parku, no znáte to…
Jezero bylo zamrzlé, okolní krajina zasněžená a ve vzduchu se vznášely sněhové vločky. Dopadaly na hladinu jezera a tam tvořily slabý bílý povlak.
Facebook se stal v očích některých nutností, mnoho lidí se myslí, že kdo nemá profil na facebooku, jako by nebyl.
Mnoha lidem přijde fotka jako nudná a nic neříkající. Já si ale myslím pravý opak. Dobrá fotka není nudná, je plná pocitů a skutečností, přímo na nás křičí.
Ležel jsem v posteli a přemýšlel, jestli už nemám vstát. Bylo sice už pozdě, ale mně se ještě vstávat nechtělo. Znáte to, když si řekněte „ještě pět minut“ a nakonec je to několik hodin? U mě to bylo skoro každý den, ale nešlo se tomu ubránit.
Plno lidí mluví o modernizaci, o tom, že zanedlouho nebude nikdo používat žádný papír ani tužku, ale všechno se bude klikat na klávesnici. Celé lidstvo začne používat výhradně jen elektroniku a tak se stane papír nepotřebným.
Údolím se linula Řeka. Nebyla nijak hluboká, člověk ji bez problémů přešel. Nebyla ani široká, když ji člověk přeplaval, ani se nezadýchal. Občas se mohlo zdát, že voda stojí, tak malý proud se v ní skrýval.
Kniha zachycuje osudy čtyř lidí. Na začátku nám každého zvlášť představí. Vdovce Antala, který je pátým náměstkem, pracuje v čističce vody, má dceru Evu a touží po ženě, je to mladý vdovec.
Salem’s Lot je malé městečko, které se nachází východně od Cumberlandu a asi dvacet mil na sever od Portlandu. Je plno vesnic a malých měst, které znenadání zpustly, Salem’s Lot je ale jedno z nejzajímavějších.
Podle názvu bychom si mohli myslet, že kniha pojednává o Jákobovi, který všem lže, možná proto, aby si přilepšil, možná proto, aby se vyhnul problémům. Skutečnost je ale trochu jiná.
V poslední době se na mnoha blozích rozmnožily reklamní články. Většina lidí to odsuzuje, ale já si nemyslím, že je psaní reklamních článků hřích. Spíše naopak.
Čím jiným na novém blogu začít než úvodem? Ale co vlastně do takového úvodu patří? Představit autora, představit blog a dát si nějaké cíle?
Pokud si nedovedete představit počátky hororu, zkuste film Spalovač mrtvol z roku 1968, jeden z nejúspěšnějších výtvorů režiséra Juraje Herze.
Ležel jsem u rybníku a přemýšlel, jestli to modré nebe vydrží aspoň do poledne. Uměle vytvořená písčitá pláž byla úplně prázdná, až na dva lidi. Mě a jednoho rybáře, který si asi myslel, že chvíli před polednem chytí oběd.
Co uděláte jako první, když přijdete odpoledne domů? Kouknete do schránky? Jste zklamaní, že vám zase nic nepřišlo? Já už ne. Zapojila jsem se do celosvětového projektu Postcrossing a moje schránka prázdná není.
Snad není má představa o hudební výchově v Čechách milná. Zažila jsem ji jen šest let, pět let na základní škole a rok na gymnáziu. Můj dojem je takový, že se o hodiny hudební výchovy zpívá. Kdo zpívá, dostane na vysvědčení jedničku, kdo dělá bordel nebo naštve učitelku, dostane za dva.
Profesor Werner učí na střední škole latinu. Letos je jeho hlavním zájmem septima, je to třída plná chlapců, až na dvě dívky v první lavici. Při první hodině si ale ani jedné nevšimne. Snad jediný, který mu utkví v hlavě je Antonio, snad nejnadanější žák v celé třídě.
Celkem už jsem si zvykla, že téměř všechny své české spolužáky naleznu na Facebooku. Byla to jedna velká vlna, když najednou všichni přišli a ta vlna pomalu utichá, protože je mezi mými přáteli jen málo lidí, kteří nemají profil na Facebooku. Ale dlouho jsem tam nepotkala žádné německé spolužáky, snad jen jednoho či dva. Ale to se v poslední době změnilo.
<Fiktivní reportáž, jen málo informací se shoduje se skutečností>
V sobotu 26. 9. 2009 navštívil známý a uznávaný spisovatel Stephen King naše hlavní město. Mimo téměř povinné prohlídky Prahy byla na programu i přednáška určená pro začínající spisovatele a samozřejmě i autogramiáda.
Když jsem zjistila, že je doma jak technika na vyvolávání černobílých fotek tak chemikálie, bylo rozhodnuto, že se do focení černobílých fotek pustím nejen proto, že ve škole budeme muset. Problém ale byl, že jsem nevěděla jakým přístrojem fotit, neboť jsem vlastníkem pouze několika digitálních fotoaparátů. To ale vyřešila maminka, když vytáhla starého Sokola, starou Čajku a trochu novější automat. Mně se nejvíce zamlouval Sokol, protože na něm šlo vše nastavit, automat přeci jen omezuje.
O programu na víkend bylo rozhodnuto už loni, možná dokonce předloni. Litoměřické vinobraní je akce, kterou jsem si nemohla nechat ujít. Letos ale probíhalo trochu jinak, Hlavní scéna byla přesunuta z Tyršova náměstí na Střelecký ostrov. Tato změna byla mnou uvítána, ale určitě se najde i mnoho nespokojených lidí.
Ve čtvrtek jsem se zúčastnila velmi zajímavé akce, tradičního sportovního dne, který probíhal absolutně netradičně. Normálně nás naženou na stadion, kde se celé dopoledne provádějí různé sportovní úkony, ale letos tomu bylo jinak. Letos chtěli učitelé tělocviku změnu a tak jí taky udělali.
V sobotu 19.9.2009 jsem se spolu s Michalem a mnoha dalšími kačery zúčastnila CITA, které se konalo v Terezíně. Pro některé to bylo stejně jako pro mě první CITO, jiní už měli zkušenosti.
Přemýšleli jste někdy nad smyslem svého života? Já celkem často, ale pořád mi není jasné, pro co vlastně žiju. Vím, pro co bych chtěla žít, ale bohužel mě společnost nutí dělat věci, které mi brání věnovat se tomu, pro co chci žít.
Protože jsem měla v pátek 592 nálezů, tak jsem si usmyslela, že tento víkend padne šestistovka. Dokonce jsem měla i vybranou keš, která měla mít tu čest stát se mým šestistým úlovkem a to byla WIGovka Arabela.
Kniha Jako rak od německého spisovatele Güntera Grasse byla napsána roku 2002 a vypráví o lodi Gustloff, která se roku 1945 v důsledku zasáhnutí trupu ruskou ponorkou potopila. V knize se ale neodehrává pouze tento příběh, ale i příběh z dnešního života. Dalo by se říci, že nám kniha ukazuje vliv potopení lodi na některé lidi, kteří žijí v dnešní době. Abychom vše pochopili, musíme být obeznámeni i katastrofou.
<Fiktivní líčení>
V osm večer na náměstí. Jaký je plán? Dojít na kopec jménem Lovoš a pozorovat západ slunce. Je léto, máme čas, slunce ještě chvíli bude svítit. Lovoš je kopec tyčící se nad městem Lovosice, které je z jedné strany ohraničeno Labem, z druhé kopci a vyvýšeninami Českého středohoří.
Když jsem byla ve Freibergu, tak jsem potkala jednoho chlapce, se kterým jsem vedla zajímavé diskuse. Jednou došlo i na diskusi o tom, jestli Bůh existuje nebo ne. Jak někteří možná vědí, odmítám Boha v křesťanské podobě i v podobě ztvárněné jakýmkoliv jiným náboženstvím. Ale nepopírám možnost, že nějaká Vyšší moc existuje.
Tento text není veřejně přístupný. Znáš-li heslo, pokračuj.
Člověk nemůže žít sám. Odjakživa tvořil tlupy, protože tlupa je silnější než jedinec. Ale to není jediný důvod, proč nežít sám. Každý člověk potřebuje společnost a to nejen proto, že je pak silnější, než když je sám.
Nedávno jsem strávila čtyři dny ve Freibergu. A jak to tak bývá, také našla nějaké keše. Dvě. Což mě vede k napsání článku i na tento podřadný, nenavštěvovaný blog…
Snad každého blogem už někdy napadla otázka, jak svým blogem něco vydělat. Nějak vrátit to vynaložené úsilí, něco dostat za napsané články. Možností je hned několik, můžete na blog vložit reklamu v podobě pouhého odkazu nebo můžete napsat článek a dostat zaplaceno.
Tento týden byl velmi zvláštní. Nejenže jsem poznala člověka, díky kterému jsem si uvědomila hned několik věcí, ale také jsem pravděpodobně přišla na to, co chci v životě dělat. Možná to spolu dokonce i souvisí.
Když nám bylo nabízeno, že může jet jeden žák ze školy do na čtyři dny Freibergu, a tam provádět chemické pokusy, moc se mi to zalíbilo a chtěla jsem jet. Ale to jsem ještě nevěděla, co mě tu bude čekat!
Školní rok začal a vy se pomalu můžete těšit na trošku častější dávku článků. Neříkám, že vyjde každý den článek, to v plánu určitě nemám, ale kratší intervaly než o prázdniny by to měly být.
Vzhledem k tomu, že jsem dnes vstala nějak brzo, už napsala jeden článek a stále mám minimálně půl hodiny, jsem se rozhodla, že napíšu i na tento nečtený, nenavštěvovaný a nezajímavý plátek. Pro mě bude mít v důchodu opravdu velkou hodnotu, až budu stará a senilní a budu si tohle pročítat. Možná nebudu, protože mi to slepota nedovolí. Tak doufám, že budu mít nějaké ochotné vnouče, které mi tyhle bláboly bude předčítat.
Tento text není veřejně přístupný. Znáš-li heslo, pokračuj.
Říkat si, že se konečně začnu učit, že nebudu dělat průšvihy a budu hodná holčička, je asi zbytečné. Ale ráda bych si dala nějaké cíle, které se budu snažit v rámci mezí splnit.
Tento text není veřejně přístupný. Znáš-li heslo, pokračuj.
Kniha Crazy je autobiografický román Benjamina Leberta, který ve mně zanechal smíšené pocity. Na první pohled by se mohlo zdát, že to není moc povedené dílo, ale já v tom vidím dokonale popsaný život na internátě, možná i trochu hlubší myšlenku – ptaní se po smyslu života.
Tento text není veřejně přístupný. Znáš-li heslo, pokračuj.
Tento text není veřejně přístupný. Znáš-li heslo, pokračuj.
Tento text není veřejně přístupný. Znáš-li heslo, pokračuj.
Tento text není veřejně přístupný. Znáš-li heslo, pokračuj.